Rubrika: _ROOT

No bylo to zajímavé. Skončil jsem v práci už ve 14:00 hodin. Mohl jsem tam sedět déle i když byl krásný sluneční zimní den a já kuckal jako tuberák. Ale řekl jsem si proč ne. Podívám se do Brna a vyjedu směr Red Hat. Uvidíme, jestli to na 17:00 stihnu a když ne – nevadí.

Do Waze zadám Purkyňku a vyrážím. Bezostyšně jsem poslouchal příkazy v navigačce. Vůbec jsem netušil kudy jsem to jel a proč. Nakonec jedu ve slepé ulici a nawigačka chvíli zmatkuje. Říká odbočte doleva a po chvíli kouzelné slůvko: „otočte se“. Tak jsem se otočil a parkl jsem to někde nevím kde. Bylo volno a na místo setkání to bylo pár set metrů pěšky.

Vystresován jsem se zklidnil a říkal si, že to snad asi stihnu. Jen chvíli počkám. Ta chvíle byla asi dvě hodiny, protože z ničeho nic ta akce začínala od 19:00 hod. Takže jsem seděl v autě jako pudl a čekal a poslouchal muziku.

Sledoval jsem jak lidi odcházejí z kanceláří a od počítačů. Viděl jsem jim v hlavách stále točící se myšlenky a hárddisky. Alespoň u těch co nemají SSD. Ani za nic jsem nechtěl přeparkovat přímo před budovou. Šeřilo se a byla tma. Ale pak jsem si řekl asi po hodině, že nebudu srab. Prozkoumal jsem mapu a připravil se na další zážech mého již dosluhující spalovacího motoru.

Nádhera, nikde jsem nenaboural a do ničeho nenarazil a před budovou kde měla být Release Party jsem našel krásné místo na parkování. Lepší už by bylo přímo na parkovišti firmy. Čekal jsem dál jako ten pudl.

Sledoval auto s cateringem jak přijíždí a odjíždí. Nikdo nepřicházel. Bylo půl a nikde nikdo, byly tři čtvrtě a nikde nikdo. No nic snad to je dnes. Tak jsem se vydal na obchůzku. Došel jsem před dveře a nikde nikdo, žádný uvítací výbor. Ale jeden maník asi zaměstnanec šel také. Vrátný mě poslal do pátého patra a jeden zrzoun mě vzal výtahem a nemusel jsem šlapat pěšo. To jsem ocenil. Šlapat pěšo po schodech se mi tentokráte opravdu vůbec nechtělo.

Skoro nikdo tam nebyl. Časem ale dorazilo pár lidí a sál se zaplnil. Nešel jsem tam kvůli jídlu, ale kvůli povídání. Přednášky byly fajn, ale ničemu jsem nerozuměl. Vůbec ničemu. Nějaký dbus? O tom povídala ta krásná slečna když mluvila na WUG Days při .NET Core, tak aspoň vím, že něco takového existuje.

Trapně jsem se zeptal jestli je udisk či co to bylo za téma zodpovědné i za připojení telefonů. Když to umí připojit USB disky, tak snad to umí připojit i souborový systém z mobilního telefonu. Vysloužil jsem si za to trapný posměch ze zadních řad a slitování ve formě odpovědí o tom, že to dělá nějaký mnt. Docela se mě to dotklo. Každý má právo na trapný dotaz.

Asi mysleli mount, netuším. Asi jsem byl v tu chvíli za Penny z TBBT v kroužku intoušů. Ale mě to trápí, kdo má sedmkrát klikat na připojit a pro stažení fotek z mobilu půl hodiny čekat než Fedora načte a zobrazí fotky k tomu, abych je mohl přenést do složky? Už i RHEL to zmákne na lusknutí prstu stejně jako Windows.

Tak nevím, měl jsem být více agresivní a říct co mě trápilo a nebo to říct při jiné příležitosti. Ale nemohl jsem pořádně mluvit, pokaždé když jsem chtěl něco říct, tak mě zmáhal kašel a nechtěl jsem se tam rozkuckat.. Po skončení akce jsem nezůstal a pelášil jsem domů pryč z Brna. Měl jsem o čem přemýšlet.

Chtěl jsem jim říct že každá chyba je typu stop release. Každá která strpčuje uživatelům příjemný pocit z toho co dělají. Každé vyrušení a odvedení od toho proč byl zapnut počítač. Už i to, že se při vypnutí monitoru systém odhlásí a gnome-shell prostě spadne je hodně mrzuté. Šikovní borci co povídal o testování mi poradili se přihlásit na x.org při logování. No jo jenomže já mám autologin. Já chci s počítačem dělat užitečné věci a ne jej používat pro samotné používání. Z toho jsem již vyrostl. Ale je to fajn. Hned při dalším vypnutí a pádu jsem to použil.

Čím je člověk starší tím více si váží statického bytí. Beze změn, bez inovací a riskuje a smíří se s chybami druhých lidí a systémů. Naučí se být tolerantní a naučí se s tím žít. Fedora je stále ve předu a nedovolí člověku usnout na vavřínech. Jsem rád, že používám Fedoru, je to systém, který mi umožňuje se při práci soustředit na to co chci dělat. Všichni známe ty trapné chvíle kdy má člověk v hlavě myšlenku, zapne Windows, která se rozhodnou pro aktualizace. A tak se aktualizují minutu dvě, tři a myšlenka je v čoudu. Dobrý pocit z toho co člověk dělá také. To ve Fedoře nehrozí. Jeden se tu hezky zabydlí a na ostatní systémy zapomene. Je to zajímavé, protože před pár lety jsem nedal dopustit na Debian. I když ty servery které jsem před pár lety rozběhal stále odvádí svou práci dobře. Jeden na ně nemusí šahat. V tomto směru čeká Fedoru ještě velký kus cesty.

Fedora je skvělá ideální pracovní prostředí a každému ji mohu doporučit. Hodně věcí mě zajímalo, ale tak hodně otázek zůstalo nezodpovězeno. Neměl jsem sílu na to abych se zeptal. Třeba jak dostat krásné tapety s obrázky do oficiálního balíku?Proč není automaticky prováděn upgrade na nový release? Proč těch příkazu na upgrade třeba z 26 na 27 je tolik?A další a další. Ale mnoho dotazů bylo zodpovězeno. Třeba když mám dva monitory jak přesunu okno mezi nimi: Ctrl+Shift+šipka doleva, doprava. Slyšel jsem na živo to co jsem četl, že –geometry je mimo hru a že to prostě nejde spustit aplikaci a okno na konkrétní pozici obrazovky. Prý to psotě nejde. Nevím proč to nejde, nevím podrobnosti, ale ten dudlík co mi byl nasazen s tím že to prostě nejde mě v danou chvíli hezky umlčel.