20151223_120753
Předvánoční zámek v Kroměříži

Dnešní předvánoční čas připomínající nádherné babí léto mě přimělo k útěku z města do míst blízkých a vzdálených. Je s podivem, že všichni chodí na nejvyšší vrchol Chřibů přes silnici, když podél jsou tak krásné sklaní útvary a výhledy, které si zaslouží projít, pozdravit a chvíli u nich v samotě usednout a ponořit se do ticha těchto kopců. Jeden je pak obdarován surovou silou, která z těchto míst príští jako čistá křišťálová voda.

Když sejdete ke studánce, aby jste doplnili své zásoby, tak vás už čeká jen výstup po strmém hřebení, který je plný těžko prostupného houští. Cestou je k vidění plno krásných kamenů a skalnatých útvarů. Dříve či později dojdete k Vylízané skalce. Dost možná to je ale Jařabčina skalka, protože zdroje a mapy mají tyto dva skalní útvary prohozené. Ale stávající pojmenování mi sedí a tak té první dávám nechvám jméno vylízaná, protože je jako zmrzlina vylízaná do hřebene. Hezky se na ní sedí a kouká do lesů. Orientovat se je možné pomocí vzrostlých stromů, které tato místa často doprovázejí. A tak když se budete dívat do holích korun stromů, určitě je najdete.

Cestou dál po hřebeni velmi nepatrnou cestou dojdete do k velmi hustým mladým jehličnanům. Mezi nimi pak patroluje první vetší kámen a následuje pak další malý, který jsem pojmenoval Věstonický mužík. Je tvořen třemi jakoby na sobě položenými kameny, které jeden v druhém srostly. Nedaleko od toho kamene směrem k hraně hřebene je malá bezejmenná skalka. Vysoká asi 3 metry a zapuštěná do hřebena. Pod ní jsou obrovské schody, které připomínají rýžová pole. Ovšem místo rýže jsou obrostlé mechem, který se přes ně přelévá jako voda kaskádami.

Cestou dále už sejdete k hlavní cestě a ukazateli na Jařabčinu skalku. Místo opravdu krásné. Místo které bude díky ukazetely brzo vydupané pod nohama výletníků a turistů, kteří směřují na nedaleké Brdo. Naštěstí málo kdo z nich pod vidinou cíle na Brdu odbočí ze své cesty k tomu kouzelnému a tichému skalisku, ze kterého je stále ještě nádherný výhled na nedaleký hrad Buchlov. Skalka se ve spodní části drolí a solí jako pískovce. Je zde osazen slaňovací kruh.

Invalid Displayed Gallery

Převod databáze

Občas se hlavou honí myšlenky, které stojí za to si zapsat. Toto mě prolétlo hlavou, když jsem převáděl co by amatér data ze staršího projektu:

Kdybych jen tušil, že nedělení večer se bude trávit ve sračkách v excelu, tak bych místo svých džusů popíjel něco vostřejšího.. makat pro lidi, kteří počítačům a vývoji software nerozumí je za trest.. nemají ani páru co to stojí úsilí.. asi už nic programovat nebudu, budu dělat jen svoji práci a budu v pohodě a nebudu se stresovat.. zdraví má člověk přeci jen jenom jedno..

Takovýchto hrůzostrašností se jeden dopustí, když převádí databázi z Microsoft SQL serveru přes CSV soubory do excelu a zpět do SQL databáze. Je neskutečné jakých hnusů se lidé a `ajťáci` jsou schopni dopoustit, když se jim jeden dívá pod pokličku.. vůbec se nedivím, že předchozí vývojář dal raději výpověď..

Katara pro Excel

Microsoft Excel je graficky velmi dobře zpracován. Ostatním nástrojům včetně LibreOffice chybí takový ten správný šmrnc a je vidět, že jsou dělány na koleně. Ale je tam tolik `ale`, pro která je více než vhodné tuto blátovinu hodit do koše a přestat používat. Už jenom to stupidní pojmenování funkcí, které je pro každý jazyk jiné. Je opravdu špatně, když musím zadávat vzorce typu: KDYŽ, PRAVDA, POZVYHLEDAT, SVYHLEDA, SUMA apod. Jejich anglické ekvivalenty jsou mnohem příznivější. Nejspíš to je i důvod toho, proč někteří tzv. `ajťáci` používají raději english/us prostředí. Ale rezignovat takto na krásné a čisté lokalizované prostředí je brabarství.

Je to stejné jako kdyby jste měli anatomický atlas a místo latinských názvů tam byly jen jejich české ekvivalenty. Stejné jako kdyby jste chtěly techniky obran a útoků, bloků, úderů, pák, postojů a kopů popisovat v češtině místo v japonštině. Každý jazyk má svou domovskou oblast vekteré je kovaný a kterou všichni akceptují a které rozumí. Ti, kteří se chtějí z tohoto odlišit by měli být vyfackování.

Microsoft se snaží jak může, aby se jeho produkty lišily. Aby byly jedinečné a nejlepší. Téměř vždy to ale přeženou. Do dnešních dnů si pamatuji na lusknutí prstu, příkazy z nabídky menu. Ta jejich kurewská sračka typu pás karet je zásadní vopruz, který způsobuje, že si nejsem schopen nic zapamatovat a jen odhaduji, kde který příkaz je. Kdyby tam alespoň přidali vyhledávací políčko pro příkazy, jako například ve Visual Studiu! Co na to říct, snad jediné: nasrat!

Ale to co píšu není tím co jsem psát chtěl. Původně jsem chtěl přidat do projektu katara několik vzorů, které by bylo třeba vždy projet. Různá kata, která by při práci v Excelu způsobila utužení znalostí a dovedností. Je to potřebné a vhodné stejně jako například pro vzory s kódem. Mohlo by to být výborné i pro výuku a vzdělávací proces. Microsoft Excel a tabulkový procesor v LibreOffice si zaslouží vytvořit cvičné formy pro jejich užívání, tzv. kata.

Tělocvičná akademia k oslavě 150. výročí od svého založení

Ať už jsme chtěli nebo nechtěli, tak jsme byly požádání, abychom udělali nějakou předváděčku karate v rámci oslav tělocvičné akademie k oslavě 150. výročí od svého založení. Po celou dobu co trénuji a studuji karate se všichni jakýmkoliv předváděcím akcím vyhýbali, ale nyní to jinak nešlo.

Na vystoupení se čekalo jako na boj, jako za války velká a dlouhá nuda před akcí. Nervózita byla u většiny lidí znát a jiní byly v pohodě. Další se na to zase evidentně těšili. Hlavně ti dva maloši co k nám chodí. Trošku nešťastné bylo manipulování s kobercem na kterém Mira trval z důvodu děr v divadelně sokolských prknech. Ale ten koperec na tom klouzal jako žabky na ledě. Nebylo to příjemné a bylo třeba dávat pozor aby se to nesméklo. Bylo to z důvodu nebezpečí zlomení prstu na noze, ale já bych to risknul a nic s kobercem bych nedělal. Byl tam jen na překážku.

Všechno jsme to zvládli jakž takž na výbornou a všem se docela ulevilo až bylo po všem. I mě. S Radekem jsme udělali pár pádových technik a každý předvedl obranu na útok k bodnutí nožem ze zhora dolů a poté na držení za límec. Děti dělali základní verzi kumite, Jirka s Hankou předvedli kata a Michal také předvedl kata. Obecenstvo párkrát tleskalo a to bylo celkem příjemné. Snad se jim to líbilo a snad to splnilo svůj účel.

Docela si říkám, že v dnešní době bez vojů, válek a rozbrojů je toto předvádění snad jedinou imitiací boje při kterém jde o více než jen o pouhé studium a vzdělávání se. Je tam zapojena nervozita, pracuje strach a takové to co když se něco pokazí. Je třeba vědět a mít na paměti, no a co? Tak nic.. Co se tak může maximálně stát.. Toto předvádění společně se závoděním má něco do sebe a dětem to může nahradit závody. Ukazují že něco umějí a ony ukazují a předvádí se velice rádi.

Přemýšlím, že bych měl rozjet vlastní cvičení a trnéninky Ji-Jitsu. V karate je to sice náročné, ale na mnoho věcí nezbývá čas. Možná je na čase vedle studiua karate a juda pokračovat ve studiu Ji-Jitsu. Je potřeba oživit dávno zapomenuté věci a procičit je a udržovat v povědomí a akce schopnosti!

Docker meetup, 15.10.2015

Prvního setkání dockeristů jsem se nezúčastnil protože jsem dal přednost uličníkům ze světa Wohknous, kteří povídali cosi o návrhových vzorech. Ale měl jsem tenkrát jít přímo na Docker a vykašlat se na Wokeňáky. Udělal bych lépe, protože tady se mé obzory rozšířily a otevřili naprosto skvostným směrem.

Předně jsem pochopil to jak Docker vlastně funguje a o co se jedná. Všechno ostatní bylo podružné. Navštívil jsem poprvé v životě brněnský ImpactHUB a dolehla na mě je otevřená atomsféra a prostory přímo uzpůsobené pro inspiraci, tvorbu a tavení myšlenek a vizí do reálného světa. Měl jsem možnost vidět mnoho lidí, kteří se točí kolem Docekru a spoustu lidí z firmy RedHat. Opět musím přemýšlet nad tím, zda-li jsem na správném místě a zda-li není třeba čas na změnu své pracovní pozice.

Pro nadcházející období musím prozkoumat zdrojové kódy pro Docker a dozvědět se o této technologii něco detailnějšího. Jen to, že je napsaná v jazyce Go je svým způsobem velmi závažné a důležité, stejně jako skutečnost, že je tato technologie k dispozici i se zdrojovým kódem.

ActiveMQ Artemis – Messaging for the Entreprise an IoT

Lidé z Czech JBoss v Brně zorganizovali v prostorách Fakulty Informatiky Masarykovy Univerzity setkání a povídání na téma Java messaging broker. Byl představen nový projekt Artemis, který je členem projektů Apache ActiveMQ. Jedná se o projekt, který představuje novou generaci klientů pro messaging od Apache Software Fundation. Tento projekt, který slouží jako základ pro infrastrukturu k zasílání zpráv v prostředí založených na cloud (cloud-based) a Internet of Thinks.

Během tohoto setkání popsal Jeff Mesnil všechny protokoly, které Artemis podporuje (OpenWire, AMQP, MQTT, Stomp, Legacy HornetQ) a jejich rozdíl a využití. Vůbec jsem nechápal o čem je řeč, ale ve chvíli kdy pustil server a broker vyslal zprávu robotu otočit se vlevo a ta hračka co měl na stole z lega a co vypadalo jako transformer se otočila vlevo bylo rázem všechno zcela jasné. Pak už jen příkaz v pravo, vpřed a stop. Ještě ta věcička měla čidlo na měření vzdálenosti a ukazoval jak je zásílána zpráva od tohoto zařízení směrem na server. Bylo to úžasné.

Drobné poznámky:

  • O messagingu napsal Jeff Mesnil i knihu, kterou vydalo nakladatelství O’REILLY.
  • messaging and Itegration Patterns server
  • Scala
  • Podívat se na protokol agnostic
  • Artemis je subprojekt z HornetQ, který he RedHat based
  • You can always tweak banch marks
  • Opět zaznělo Kubernates, ale nevím v jakém kontextu
  • OpenWire jako messaging protocol. ActiveMQ jej nativně používá. AMQP jako enterprise messaging je nový messaging model.
  • Out Of Topic Notice: Míra zapojení svého úhlu pohledu na technologie je různá
  • STOMP text based and no messaging models (stomp.github.io)
  • Zasílání zpráv mezi aplikacemi např. Java vs. Python
  • MQTOP „IoT Messaging mqtt.org
  • WilFly Java Application Server
  • Měl artemis broker, MQTT klienta a wildfly applikační server otevřený
  • mvn wildfly:deploy
  • mosquitto_pub -h host -p číslo portu -t textová zpráva
  • Apache Kavka
  • Implementace Artemis do PaaS architektury
  • # apache_activemq

activemq.apache.org (#apache-activemq), stomp.github.io, wildfly.orgmqtt.org

Pokus o 5c+ a modrá 5a s odřeným šosem

Bylo to velmi zajímavé a docela těžké. Vlastně to byl takový pokus na rybu a zůstala nepřelezená červená 5c+. Ale to vůbec nevadí. Tak snad příště. Je motivace a je tu cesta, která, čeká na své vylezení. Je co dělat!

Na úplný závěr jsem lezl jednoduchou žlutou 4c, ale vůbec jsem ji už nevylezl. Spadl jsem na to a to parťák asi nečekal. Osma se mu rozjela jako šinkanze a já jsem se valil dolů jako meteór. Prolétával jsem jednotlivé výškové tábory s jištěním a skončil hned u toho prvního cirka dva metry nad zemí. Byl to dlouhý asi tak 7 metrů vysoký slet. Příště si vezmu nejspíš padák. Možná bude lepší opustit od jištění s osmu. Uvidíme. Je třeba mít jističe, který bude počítat s tím, že spadnout se může kdykoliv.

Dokonce jsem se vrhl do převislé 5a cesty modré. Hastrman Tatrman ze mě sice byl i s odřenýma oslíma ušima, protože jsem do toho zapojil i spáru, ale se zapojením velkého brekeké jsem skončil až nahoře. Uvidím, jestli to příště vůbec vylezu a pokud ano, tak s jakou elegancí, pakliže vůbec nějakou.

Do dalšího lezení zbývá jen trénovat, odpočívat, sekat latinu a prostě a jednoduše makat. Bude to všechno stát sádlo.

 

Překližka z kraje podzimu

Venku už se začíná rozbíhat podzim. Je krásné babí léto, občas sprchne a občas svítí slunce a do toho pěkně fouká. Prostě ideální lezecké počasí. Ovšem občas se to všechno sejde tak, že si jeden chce odpočinout od přírody a pořádně si máknout na překližce. Přesně toto byl i příklad dnešního lezení, které mohu považovat za zahájení překližkové lezecké sezóny. Podzim a zima se nás ptá co jsme všechno dělali přes léto a jaro.. Odpověď je jasná, – flákaly jsme se. V těch hicech co byly se dalo jen odpočívat..

Na stěnku sjela Danka, která lezla snad po roce. Je třeba ji pochválit, protože všechno pěkně vybojovala. Nic nebylo zadara.. Ačkoliv jsme lezli maximálně 4a, 4c a 5a tak to stačilo. Bylo to výživné. Hlavně pak na závěr ty cesty Stráníka.. opravdu jsem už nemohl, klouzalo to a každé cvaknutí jištění bylo tak na hranici. Nevěděl jsem jestli to dám anebo sletím.. jen jsem doufal a věřil tomu, že to dám. Nebyl čas myslet na něco jiného. Jen se jeden škrabal nahoru jak jen to šlo.

Lidí na překližce bylo málo, není divu. Byl celkem obstojný krásný podzimní den. Vlastně stromy se teprve začínají zbarvovat a listí padat..

Nejdříve jsem si říkal, že nikam nepojedu. Ztratil jsem totiž permanentku, ale zkusil jsem se zeptat při placení, jestli tam náhodou nemají nějaké ztráty a nálezy. K mému velkému úžasu tam byla. To byla naprostá bomba! Permanentka, kterou kdokoliv mohl vzít a vypotřebovat tam byla celé jaro a léto a čekala tam na mě. Klobouk dolů a s helmu nahoru!