Autor: Radomir Ludva

Páté coding dojo.. to se musí oslavit. Programuje v jazyce Go a pětka je v japonštině právě Go. Význam čistě náhodný, ale nic není náhodou. Některé zásadní věci mi docházeli až na druhý den. Třeba to jak je jasné, že důležité věci ve zdrojovém kódu je lepší mít nahoře a ty méně podstatné níže. Anebo význam druhé hodnoty vracené mapy ve smyslu value, ok = map[„lorem_ipsum“]. To jsem si četl zrovna přes víkend a z ničeho nic se to tady hned využilo. Báječné. Byl jsem opravdu rád, že jsem věděl co to znamená, protože jinak bych to asi nepochopil.

• 2017-04-19/wordwrap
• 2017-04-26/tictactoe
• 2017-05-17/bankocr
• 2017-05-24/diamond
• 2017-06-07/gameoflife

Přesto že jsem Game Of Life programoval už hodně krát, tak musím říct, že mě navigátor držel dost zkrátka. Nejel jsem ve svých kolejích po kterých jsem chtěl jet a nepracoval jsem tak jak jsem zvyknutý. Pracovat ve skupině a týmu je asi přeci jen těžší a dost pomalejší. Svízelnější. Alespoň z počátku, než se to jeden naučí. Mám přitom pocit, že se to asi nenaučím a také se sám sebe ptám proč to zkouším. Na třídění pošty ve státní správě toto potřebovat nikdy nebudu. Tam vlastně ani programovat nebudu potřebovat. Protože když vidím jak programují, tak bych takto už programovat ani nemohl. Jeden vidí rozdíly mezi standardním programováním na které si jeden zvykl a mezi testy řízenými vývojem a desginem. Je to něco naprosto odlišného. To první je jako skákání v bažině kde jeden skáče dost obstojně pokud už cestu zná a to druhé je jako chodit po betonových kvádrech, které se postupně a pomalu dávají na cestu.

To co psali ostatní v Retrospectívě jsem moc nepochopil. Ale myšlenka programování v grafických symbolech je krásná. Jazyk Rocket, který byl zmíněn zněl zajímavě. Ale když jsem se díval na jejich web, tak jsem to nepochopil. Na začátku celkem nevinná otázka, jestli mi něco říkat SOLID principy. A já tápal a tápal a vymumlal něco ve smyslu Open for blee, close for blee.. Yes: Close for modification and open for extension. To je tak to jediné co vím, že existuje. Ale netuším podstatu toho. Tak aspoň vím že jsem na začátku.. Stále jsme na začátku a stále vidíme obzor a vždy víme, že za obzorem je další..

Na programu bylo další školení a povídání v rámci skupiny Windows User Group (WUG). Téma bylo zajímavé a skoro až tajemné: Group Policy od A do Z, docela jsem se těšil i když jsem byl krapet nachcípaný a byl jsem mimo hru. Přijdeme do celkem honosného sídla NWT a čekáme jak banda pučmelounů na výtah. Máme jej sice přivolaný, ale ovládá se jen čipovou kartou. Chvíli jsem přemýšlel, kde je schodiště, ale vůbec se mi nechtělo šlapat až do sedmého patra. Naštěstí po chvíli přišla celkem dost krásná a velmi rajcovně a přitom slušně oblečená slečna z recepce. Měla nádhernou červenou sukni, dokonalá červená karkulka. Škoda že jsem neměl červenou šiltovku, mohl jsem ji vyzvat abychom je daly dohromady. Také mě napadlo, něco v tom smyslu, že je škoda, že s námi nepojede. No nedalo se nic dělat prchala zpátky na recepci. Moc jí to slušelo.

Turbo výtah nás vyvezl až nahoru – skoro na střechu. Chvíli zrychlil natolik, že jsem myslel, že nás vystřelí až na oběžnou dráhu, ale to se nestalo. Začal posléze hned brzdit.. V přednáškové místnosti už čekalo dost lidí. Lektor s maníkem technikem se snažili připojit noutebook k projektoru. Vůbec jim to nešlo a snažili se o to zbývají čas. Řekl jsem si, že je na čase si udělat něco dobré. K dispozici byla káva, čaj a pití. Ale podržme se.. bílé plastové lžičky a umělohmotné kelímky. Řekl jsem si, že z dob NDR už musíme být poučení a tak jsem se ujal díla a vrhl se do experimentu. Natočil jsem čaj do kelímku a vrazil jsem tam tu lžičku. Ano po chvíli bylo jasné, že to ten kelímek nevydrží. Byl stále měkčí a měkčí.. Nemohl jsem čekat a raději jsem obsah tohoto experimentu vylil na záchodě a dál sušil hrdlo. To nakonec ve stavu v jakém jsem byl nevydrželo a rozkuckal jsem se tak, že jsem se radši zvedl a odešel dom po zhruba 20 minutách povídání.

Seděl jsem ve druhé řadě a nejspíš to byla řada loserů.. borec co byl vedle mě neměl takové štěstí jako já anebo spíš tolik prozřetelnosti. Možná mu bylo líto obsah toho nápoje vylít, nicméně jeho káva skončila rozlitá pod židličkou a udělala na koberci nádherný flek. Jak ta káva chutnala bylo vidět na ostatních. Seděla předemnou slečna a když si srsla první sousto tak se jí obličej protáhl jako když zrovna vcucla citronovou šťáva. Možná to bylo tím, že jsem jí sledoval a byla pod mým hodnotícím drobnohledem. Chvíli se šklebila, možná tedy jen na mě a pak bylo možné odečíst z výrazu tváře – no je to hrozné, ale ne tak moc abych to nepolkla..

Bílé umělohmotné lžičky byly v krásném hrnečku s logem NWT, příště beru hrneček a lžičky dám do jednoho z těch igelitových kelímků. Případně příště bude-li nějaké si beru vlastní hrníček anebo rovnou krígl.

Sledoval jsem osazenstvo a bylo vidět, že to je zadarmo ta přednáška. Samé vypasené prase po svátcích – ano včetně mě, samozřejmě. Na lidech bylo vidět, že ajťáci jsou spodinou světa. Minimálně ti co pracují s Windows. Prostě od pohledu to byl jeden blbeček vedle druhého.. alespoň v té mojí druhé řadě. Kdyby to někdo z nich myslel vážně s daným tématem tak si zaplatí školení anebo kurz někde v on-line prostoru. Viděl jsem ty druhé a říkal jsem si, že jestli vypadám také tak příšerně, tak je to špatné. Podíval jsem se na svoje děravé boty na patě. Bílé ponožky, roztrhané gaťata v rozkroku a polámané brejličky a bylo mi vše jasné. Vypasené břicho a 115 kg mé váhy vše jen podtrhlo.

Usoudil jsem, že Group Polici je pro Windows dost užitečná věc, přemýšlel jsem o alternativě tohoto produktu na unixu, ale nic mě nenapadlo. Na unixu jsou prostě dobře nastavená práva a nikdo nemá tendenci dělat z lidí blbečky, kteří neumí najít Control Panel ve chvíli, kdy je přes group policy zrovna zakázáno jeho zobrazení. Někdy mám pocit, že Microsoft má svou vlastní Group Polici ve Windows. Vždy když něco zakáže anebo povolí tak to vydává jako novou ještě lepší, ještě hezčí, ještě bezpečnější a ještě inovativnější verzi.

Přišel jsem, viděl jsem a odešel jsem. Bylo to velmi poučné a i těch 20 minut mi stačilo k tomu, abych se zamyslel a zjistil, že cesta na které jsem je o moc odlišná od světa produktů a služeb, které nabízí Microsoft. Lidé pracující s těmito technologiemi budou vždy o krok pozadu, vždy budou tápat v temnotě a zarytě se držet toho co zrovna mají. S velkou slzou v oku budou vždy opouštět ikonky, na které se naučily klikat. Buďme k nim velmi shovívavý i my jsme s Windows začínaly. Buďme k nim velmi vstřícní, protože i oni s nimi jednoho dne hodí do žita. Ale buďme velmi pozorní, z toho systému se časem může stát velmi podařená distribuce, bude pak stačit jen přidělat: Made in China.

Za zmínku stojí i naprosto schizofrenní rozdělení přednáškového prostoru na dvě části. Dvě promítací oblasti a projektory jsou v pořádku ale mít prostor oddělený sloupy je velmi drastické. Je jasné, že z hlediska stavební nosné konstrukce není možné tyto nosníky prostě zbourat, ale je to velmi velká škoda a rušivý element. Otázkou je jak to působí z hlediska přednášejícího. Má totiž před sebou dvě publika a střídavě povídá k jedné a pak druhé části osazenstva.

Apropóo, znáte lektory a lidi co mluví tak, že dávají akcent na poslední slabiky slova. Můžete se s tím setkat u přednášení někde u svědků Jehovových třeba nebo nějaké jiné sekty. Prostě lidí, kteří si nejsou jistí tím co říkají a mají silnou potřebu toto podtrhávat a zvýrazňovat. Já osobně to nesnáším. Jestli nevíte o čem mluvím, tak si zajděte na nějakou akci, kde prodávají hrnce anebo kážou vírou svatou.