Moravský kras

Výlet do krasu. Už se to některým blíží a toto v americe mít určitě nebudou. Přijeli jsme do Sloupu a navštívili krátkou trasu místních jeskynní. Poté směr Macocha horní a dolní můstek.

Hodně se to tam změnilo i když turistů je plno. Je to takové lákadlo a je to tam u Macochy jak na václaváku vydupadné. Jinde to je v pohodě a ráno u jeskyní bylo celkem málo lidí což bylo super.

Počasí ráno mlhavé. Cestou tam jedna bouračka.. Lidé tam jezdí jako blázni.. Byl to parádní výlet a vůbec nechápu proč jsem tam nejezdil častěji. Ta doba kdy se tam jezdilo lézt už je dávno minulá. Uvidí se jestli se zadaří zhubnout a jestli se bude zase lézt v krasu.

Překvapilo mě, že se neplatí parkovné. Konečně si to vezmou z ceny vstupenek. Nepořádají hon na turisty a turisti nepořádají hon na to, kde zaparkovat auto tak, aby se nemuselo platit. Když se jde lézt, tak člověk může parknout normálně jako civilizovaný člověk. Ale netuším jak moc je tam plno v sezónu, nejspíš opravdu hodně.

Dnešní toulání se říší ticha, tmy a místy kde se čas zastavil a kde panuje věčnost

Fedora 27 Release Party

No bylo to zajímavé. Skončil jsem v práci už ve 14:00 hodin. Mohl jsem tam sedět déle i když byl krásný sluneční zimní den a já kuckal jako tuberák. Ale řekl jsem si proč ne. Podívám se do Brna a vyjedu směr Red Hat. Uvidíme, jestli to na 17:00 stihnu a když ne – nevadí.

Do Waze zadám Purkyňku a vyrážím. Bezostyšně jsem poslouchal příkazy v navigačce. Vůbec jsem netušil kudy jsem to jel a proč. Nakonec jedu ve slepé ulici a nawigačka chvíli zmatkuje. Říká odbočte doleva a po chvíli kouzelné slůvko: „otočte se“. Tak jsem se otočil a parkl jsem to někde nevím kde. Bylo volno a na místo setkání to bylo pár set metrů pěšky.

Vystresován jsem se zklidnil a říkal si, že to snad asi stihnu. Jen chvíli počkám. Ta chvíle byla asi dvě hodiny, protože z ničeho nic ta akce začínala od 19:00 hod. Takže jsem seděl v autě jako pudl a čekal a poslouchal muziku.

Sledoval jsem jak lidi odcházejí z kanceláří a od počítačů. Viděl jsem jim v hlavách stále točící se myšlenky a hárddisky. Alespoň u těch co nemají SSD. Ani za nic jsem nechtěl přeparkovat přímo před budovou. Šeřilo se a byla tma. Ale pak jsem si řekl asi po hodině, že nebudu srab. Prozkoumal jsem mapu a připravil se na další zážech mého již dosluhující spalovacího motoru.

Nádhera, nikde jsem nenaboural a do ničeho nenarazil a před budovou kde měla být Release Party jsem našel krásné místo na parkování. Lepší už by bylo přímo na parkovišti firmy. Čekal jsem dál jako ten pudl.

Sledoval auto s cateringem jak přijíždí a odjíždí. Nikdo nepřicházel. Bylo půl a nikde nikdo, byly tři čtvrtě a nikde nikdo. No nic snad to je dnes. Tak jsem se vydal na obchůzku. Došel jsem před dveře a nikde nikdo, žádný uvítací výbor. Ale jeden maník asi zaměstnanec šel také. Vrátný mě poslal do pátého patra a jeden zrzoun mě vzal výtahem a nemusel jsem šlapat pěšo. To jsem ocenil. Šlapat pěšo po schodech se mi tentokráte opravdu vůbec nechtělo.

Skoro nikdo tam nebyl. Časem ale dorazilo pár lidí a sál se zaplnil. Nešel jsem tam kvůli jídlu, ale kvůli povídání. Přednášky byly fajn, ale ničemu jsem nerozuměl. Vůbec ničemu. Nějaký dbus? O tom povídala ta krásná slečna když mluvila na WUG Days při .NET Core, tak aspoň vím, že něco takového existuje.

Trapně jsem se zeptal jestli je udisk či co to bylo za téma zodpovědné i za připojení telefonů. Když to umí připojit USB disky, tak snad to umí připojit i souborový systém z mobilního telefonu. Vysloužil jsem si za to trapný posměch ze zadních řad a slitování ve formě odpovědí o tom, že to dělá nějaký mnt. Docela se mě to dotklo. Každý má právo na trapný dotaz.

Asi mysleli mount, netuším. Asi jsem byl v tu chvíli za Penny z TBBT v kroužku intoušů. Ale mě to trápí, kdo má sedmkrát klikat na připojit a pro stažení fotek z mobilu půl hodiny čekat než Fedora načte a zobrazí fotky k tomu, abych je mohl přenést do složky? Už i RHEL to zmákne na lusknutí prstu stejně jako Windows.

Tak nevím, měl jsem být více agresivní a říct co mě trápilo a nebo to říct při jiné příležitosti. Ale nemohl jsem pořádně mluvit, pokaždé když jsem chtěl něco říct, tak mě zmáhal kašel a nechtěl jsem se tam rozkuckat.. Po skončení akce jsem nezůstal a pelášil jsem domů pryč z Brna. Měl jsem o čem přemýšlet.

Chtěl jsem jim říct že každá chyba je typu stop release. Každá která strpčuje uživatelům příjemný pocit z toho co dělají. Každé vyrušení a odvedení od toho proč byl zapnut počítač. Už i to, že se při vypnutí monitoru systém odhlásí a gnome-shell prostě spadne je hodně mrzuté. Šikovní borci co povídal o testování mi poradili se přihlásit na x.org při logování. No jo jenomže já mám autologin. Já chci s počítačem dělat užitečné věci a ne jej používat pro samotné používání. Z toho jsem již vyrostl. Ale je to fajn. Hned při dalším vypnutí a pádu jsem to použil.

Čím je člověk starší tím více si váží statického bytí. Beze změn, bez inovací a riskuje a smíří se s chybami druhých lidí a systémů. Naučí se být tolerantní a naučí se s tím žít. Fedora je stále ve předu a nedovolí člověku usnout na vavřínech. Jsem rád, že používám Fedoru, je to systém, který mi umožňuje se při práci soustředit na to co chci dělat. Všichni známe ty trapné chvíle kdy má člověk v hlavě myšlenku, zapne Windows, která se rozhodnou pro aktualizace. A tak se aktualizují minutu dvě, tři a myšlenka je v čoudu. Dobrý pocit z toho co člověk dělá také. To ve Fedoře nehrozí. Jeden se tu hezky zabydlí a na ostatní systémy zapomene. Je to zajímavé, protože před pár lety jsem nedal dopustit na Debian. I když ty servery které jsem před pár lety rozběhal stále odvádí svou práci dobře. Jeden na ně nemusí šahat. V tomto směru čeká Fedoru ještě velký kus cesty.

Fedora je skvělá ideální pracovní prostředí a každému ji mohu doporučit. Hodně věcí mě zajímalo, ale tak hodně otázek zůstalo nezodpovězeno. Neměl jsem sílu na to abych se zeptal. Třeba jak dostat krásné tapety s obrázky do oficiálního balíku?Proč není automaticky prováděn upgrade na nový release? Proč těch příkazu na upgrade třeba z 26 na 27 je tolik?A další a další. Ale mnoho dotazů bylo zodpovězeno. Třeba když mám dva monitory jak přesunu okno mezi nimi: Ctrl+Shift+šipka doleva, doprava. Slyšel jsem na živo to co jsem četl, že –geometry je mimo hru a že to prostě nejde spustit aplikaci a okno na konkrétní pozici obrazovky. Prý to psotě nejde. Nevím proč to nejde, nevím podrobnosti, ale ten dudlík co mi byl nasazen s tím že to prostě nejde mě v danou chvíli hezky umlčel.

Coding Dojo číslo 5

Páté coding dojo.. to se musí oslavit. Programuje v jazyce Go a pětka je v japonštině právě Go. Význam čistě náhodný, ale nic není náhodou. Některé zásadní věci mi docházeli až na druhý den. Třeba to jak je jasné, že důležité věci ve zdrojovém kódu je lepší mít nahoře a ty méně podstatné níže. Anebo význam druhé hodnoty vracené mapy ve smyslu value, ok = map[„lorem_ipsum“]. To jsem si četl zrovna přes víkend a z ničeho nic se to tady hned využilo. Báječné. Byl jsem opravdu rád, že jsem věděl co to znamená, protože jinak bych to asi nepochopil.

  • 2017-04-19/wordwrap
  • 2017-04-26/tictactoe
  • 2017-05-17/bankocr
  • 2017-05-24/diamond
  • 2017-06-07/gameoflife

Přesto že jsem Game Of Life programoval už hodně krát, tak musím říct, že mě navigátor držel dost zkrátka. Nejel jsem ve svých kolejích po kterých jsem chtěl jet a nepracoval jsem tak jak jsem zvyknutý. Pracovat ve skupině a týmu je asi přeci jen těžší a dost pomalejší. Svízelnější. Alespoň z počátku, než se to jeden naučí. Mám přitom pocit, že se to asi nenaučím a také se sám sebe ptám proč to zkouším. Na třídění pošty ve státní správě toto potřebovat nikdy nebudu. Tam vlastně ani programovat nebudu potřebovat. Protože když vidím jak programují, tak bych takto už programovat ani nemohl. Jeden vidí rozdíly mezi standardním programováním na které si jeden zvykl a mezi testy řízenými vývojem a desginem. Je to něco naprosto odlišného. To první je jako skákání v bažině kde jeden skáče dost obstojně pokud už cestu zná a to druhé je jako chodit po betonových kvádrech, které se postupně a pomalu dávají na cestu.

To co psali ostatní v Retrospectívě jsem moc nepochopil. Ale myšlenka programování v grafických symbolech je krásná. Jazyk Rocket, který byl zmíněn zněl zajímavě. Ale když jsem se díval na jejich web, tak jsem to nepochopil. Na začátku celkem nevinná otázka, jestli mi něco říkat SOLID principy. A já tápal a tápal a vymumlal něco ve smyslu Open for blee, close for blee.. Yes: Close for modification and open for extension. To je tak to jediné co vím, že existuje. Ale netuším podstatu toho. Tak aspoň vím že jsem na začátku.. Stále jsme na začátku a stále vidíme obzor a vždy víme, že za obzorem je další..

Kde udělali soudruzi z NWT chybu?

Na programu bylo další školení a povídání v rámci skupiny Windows User Group (WUG). Téma bylo zajímavé a skoro až tajemné: Group Policy od A do Z, docela jsem se těšil i když jsem byl krapet nachcípaný a byl jsem mimo hru. Přijdeme do celkem honosného sídla NWT a čekáme jak banda pučmelounů na výtah. Máme jej sice přivolaný, ale ovládá se jen čipovou kartou. Chvíli jsem přemýšlel, kde je schodiště, ale vůbec se mi nechtělo šlapat až do sedmého patra. Naštěstí po chvíli přišla celkem dost krásná a velmi rajcovně a přitom slušně oblečená slečna z recepce. Měla nádhernou červenou sukni, dokonalá červená karkulka. Škoda že jsem neměl červenou šiltovku, mohl jsem ji vyzvat abychom je daly dohromady. Také mě napadlo, něco v tom smyslu, že je škoda, že s námi nepojede. No nedalo se nic dělat prchala zpátky na recepci. Moc jí to slušelo.

Turbo výtah nás vyvezl až nahoru – skoro na střechu. Chvíli zrychlil natolik, že jsem myslel, že nás vystřelí až na oběžnou dráhu, ale to se nestalo. Začal posléze hned brzdit.. V přednáškové místnosti už čekalo dost lidí. Lektor s maníkem technikem se snažili připojit noutebook k projektoru. Vůbec jim to nešlo a snažili se o to zbývají čas. Řekl jsem si, že je na čase si udělat něco dobré. K dispozici byla káva, čaj a pití. Ale podržme se.. bílé plastové lžičky a umělohmotné kelímky. Řekl jsem si, že z dob NDR už musíme být poučení a tak jsem se ujal díla a vrhl se do experimentu. Natočil jsem čaj do kelímku a vrazil jsem tam tu lžičku. Ano po chvíli bylo jasné, že to ten kelímek nevydrží. Byl stále měkčí a měkčí.. Nemohl jsem čekat a raději jsem obsah tohoto experimentu vylil na záchodě a dál sušil hrdlo. To nakonec ve stavu v jakém jsem byl nevydrželo a rozkuckal jsem se tak, že jsem se radši zvedl a odešel dom po zhruba 20 minutách povídání.

Seděl jsem ve druhé řadě a nejspíš to byla řada loserů.. borec co byl vedle mě neměl takové štěstí jako já anebo spíš tolik prozřetelnosti. Možná mu bylo líto obsah toho nápoje vylít, nicméně jeho káva skončila rozlitá pod židličkou a udělala na koberci nádherný flek. Jak ta káva chutnala bylo vidět na ostatních. Seděla předemnou slečna a když si srsla první sousto tak se jí obličej protáhl jako když zrovna vcucla citronovou šťáva. Možná to bylo tím, že jsem jí sledoval a byla pod mým hodnotícím drobnohledem. Chvíli se šklebila, možná tedy jen na mě a pak bylo možné odečíst z výrazu tváře – no je to hrozné, ale ne tak moc abych to nepolkla..

Bílé umělohmotné lžičky byly v krásném hrnečku s logem NWT, příště beru hrneček a lžičky dám do jednoho z těch igelitových kelímků. Případně příště bude-li nějaké si beru vlastní hrníček anebo rovnou krígl.

Sledoval jsem osazenstvo a bylo vidět, že to je zadarmo ta přednáška. Samé vypasené prase po svátcích – ano včetně mě, samozřejmě. Na lidech bylo vidět, že ajťáci jsou spodinou světa. Minimálně ti co pracují s Windows. Prostě od pohledu to byl jeden blbeček vedle druhého.. alespoň v té mojí druhé řadě. Kdyby to někdo z nich myslel vážně s daným tématem tak si zaplatí školení anebo kurz někde v on-line prostoru. Viděl jsem ty druhé a říkal jsem si, že jestli vypadám také tak příšerně, tak je to špatné. Podíval jsem se na svoje děravé boty na patě. Bílé ponožky, roztrhané gaťata v rozkroku a polámané brejličky a bylo mi vše jasné. Vypasené břicho a 115 kg mé váhy vše jen podtrhlo.

Usoudil jsem, že Group Polici je pro Windows dost užitečná věc, přemýšlel jsem o alternativě tohoto produktu na unixu, ale nic mě nenapadlo. Na unixu jsou prostě dobře nastavená práva a nikdo nemá tendenci dělat z lidí blbečky, kteří neumí najít Control Panel ve chvíli, kdy je přes group policy zrovna zakázáno jeho zobrazení. Někdy mám pocit, že Microsoft má svou vlastní Group Polici ve Windows. Vždy když něco zakáže anebo povolí tak to vydává jako novou ještě lepší, ještě hezčí, ještě bezpečnější a ještě inovativnější verzi.

Přišel jsem, viděl jsem a odešel jsem. Bylo to velmi poučné a i těch 20 minut mi stačilo k tomu, abych se zamyslel a zjistil, že cesta na které jsem je o moc odlišná od světa produktů a služeb, které nabízí Microsoft. Lidé pracující s těmito technologiemi budou vždy o krok pozadu, vždy budou tápat v temnotě a zarytě se držet toho co zrovna mají. S velkou slzou v oku budou vždy opouštět ikonky, na které se naučily klikat. Buďme k nim velmi shovívavý i my jsme s Windows začínaly. Buďme k nim velmi vstřícní, protože i oni s nimi jednoho dne hodí do žita. Ale buďme velmi pozorní, z toho systému se časem může stát velmi podařená distribuce, bude pak stačit jen přidělat: Made in China.

Za zmínku stojí i naprosto schizofrenní rozdělení přednáškového prostoru na dvě části. Dvě promítací oblasti a projektory jsou v pořádku ale mít prostor oddělený sloupy je velmi drastické. Je jasné, že z hlediska stavební nosné konstrukce není možné tyto nosníky prostě zbourat, ale je to velmi velká škoda a rušivý element. Otázkou je jak to působí z hlediska přednášejícího. Má totiž před sebou dvě publika a střídavě povídá k jedné a pak druhé části osazenstva.

Apropóo, znáte lektory a lidi co mluví tak, že dávají akcent na poslední slabiky slova. Můžete se s tím setkat u přednášení někde u svědků Jehovových třeba nebo nějaké jiné sekty. Prostě lidí, kteří si nejsou jistí tím co říkají a mají silnou potřebu toto podtrhávat a zvýrazňovat. Já osobně to nesnáším. Jestli nevíte o čem mluvím, tak si zajděte na nějakou akci, kde prodávají hrnce anebo kážou vírou svatou.