AngularJS & Acceptance testing

Věděl jsem, že to nebude jednoduché a věděl jsem, že zase budu za Mětěje. Všude kolem jeden vývojář vedle druhého a já jako pseudo administrátor, který jim chce fušovat do řemesla. Moje Fedora měla ještě nějaký prehistorický Node.js navíc. Nechápu jak je to možné a proč se kluci a holky z red hat více nesnaží. Proč nemohu napsat dnf install nodejs a jít dál a proč musím přemýšlet a řešit mou starou verzi ve chvíli, kdy mám řešit testy v Cucumberu.. 🙁 Nakonec se mi to podařilo, ale už nevím jak.. dotáhla se mi poslední verze nodejs a byl jsem za vodou.. Ale samotné testy se mi rozběhly až doma těsně před půlnocí. To že musím stáhnout cosi pro chome bylo také dost děsivé. Vedle node install jsem musel napsat: ./node_modules/protractor/bin/webdriver-manager update. To mi samosebou poradil StackOverflow.. na to by jeden hned tak nepřišel! No ale pak to bylo nádhera, rozjelo se spouštění testů jak na másle.. Je to bombastické, dozrál čas k tomu psát tyto testy pro své webové aplikace!

Poznáma: Ten webdriver-manager update jsem nemusel spouštět, kdybych si pečlivěji přečetl návod a README.md, ve kterém je napsat, že je nutné nejdřív pustit npm run init.. a další šikovná věc je npm run watch na sledování změn v .ts souborech a jejich transipaci na JavaScript..

20151223_120753
Předvánoční zámek v Kroměříži

Dnešní předvánoční čas připomínající nádherné babí léto mě přimělo k útěku z města do míst blízkých a vzdálených. Je s podivem, že všichni chodí na nejvyšší vrchol Chřibů přes silnici, když podél jsou tak krásné sklaní útvary a výhledy, které si zaslouží projít, pozdravit a chvíli u nich v samotě usednout a ponořit se do ticha těchto kopců. Jeden je pak obdarován surovou silou, která z těchto míst príští jako čistá křišťálová voda.

Když sejdete ke studánce, aby jste doplnili své zásoby, tak vás už čeká jen výstup po strmém hřebení, který je plný těžko prostupného houští. Cestou je k vidění plno krásných kamenů a skalnatých útvarů. Dříve či později dojdete k Vylízané skalce. Dost možná to je ale Jařabčina skalka, protože zdroje a mapy mají tyto dva skalní útvary prohozené. Ale stávající pojmenování mi sedí a tak té první dávám nechvám jméno vylízaná, protože je jako zmrzlina vylízaná do hřebene. Hezky se na ní sedí a kouká do lesů. Orientovat se je možné pomocí vzrostlých stromů, které tato místa často doprovázejí. A tak když se budete dívat do holích korun stromů, určitě je najdete.

Cestou dál po hřebeni velmi nepatrnou cestou dojdete do k velmi hustým mladým jehličnanům. Mezi nimi pak patroluje první vetší kámen a následuje pak další malý, který jsem pojmenoval Věstonický mužík. Je tvořen třemi jakoby na sobě položenými kameny, které jeden v druhém srostly. Nedaleko od toho kamene směrem k hraně hřebene je malá bezejmenná skalka. Vysoká asi 3 metry a zapuštěná do hřebena. Pod ní jsou obrovské schody, které připomínají rýžová pole. Ovšem místo rýže jsou obrostlé mechem, který se přes ně přelévá jako voda kaskádami.

Cestou dále už sejdete k hlavní cestě a ukazateli na Jařabčinu skalku. Místo opravdu krásné. Místo které bude díky ukazetely brzo vydupané pod nohama výletníků a turistů, kteří směřují na nedaleké Brdo. Naštěstí málo kdo z nich pod vidinou cíle na Brdu odbočí ze své cesty k tomu kouzelnému a tichému skalisku, ze kterého je stále ještě nádherný výhled na nedaleký hrad Buchlov. Skalka se ve spodní části drolí a solí jako pískovce. Je zde osazen slaňovací kruh.

Invalid Displayed Gallery

Tělocvičná akademia k oslavě 150. výročí od svého založení

Ať už jsme chtěli nebo nechtěli, tak jsme byly požádání, abychom udělali nějakou předváděčku karate v rámci oslav tělocvičné akademie k oslavě 150. výročí od svého založení. Po celou dobu co trénuji a studuji karate se všichni jakýmkoliv předváděcím akcím vyhýbali, ale nyní to jinak nešlo.

Na vystoupení se čekalo jako na boj, jako za války velká a dlouhá nuda před akcí. Nervózita byla u většiny lidí znát a jiní byly v pohodě. Další se na to zase evidentně těšili. Hlavně ti dva maloši co k nám chodí. Trošku nešťastné bylo manipulování s kobercem na kterém Mira trval z důvodu děr v divadelně sokolských prknech. Ale ten koperec na tom klouzal jako žabky na ledě. Nebylo to příjemné a bylo třeba dávat pozor aby se to nesméklo. Bylo to z důvodu nebezpečí zlomení prstu na noze, ale já bych to risknul a nic s kobercem bych nedělal. Byl tam jen na překážku.

Všechno jsme to zvládli jakž takž na výbornou a všem se docela ulevilo až bylo po všem. I mě. S Radekem jsme udělali pár pádových technik a každý předvedl obranu na útok k bodnutí nožem ze zhora dolů a poté na držení za límec. Děti dělali základní verzi kumite, Jirka s Hankou předvedli kata a Michal také předvedl kata. Obecenstvo párkrát tleskalo a to bylo celkem příjemné. Snad se jim to líbilo a snad to splnilo svůj účel.

Docela si říkám, že v dnešní době bez vojů, válek a rozbrojů je toto předvádění snad jedinou imitiací boje při kterém jde o více než jen o pouhé studium a vzdělávání se. Je tam zapojena nervozita, pracuje strach a takové to co když se něco pokazí. Je třeba vědět a mít na paměti, no a co? Tak nic.. Co se tak může maximálně stát.. Toto předvádění společně se závoděním má něco do sebe a dětem to může nahradit závody. Ukazují že něco umějí a ony ukazují a předvádí se velice rádi.

Přemýšlím, že bych měl rozjet vlastní cvičení a trnéninky Ji-Jitsu. V karate je to sice náročné, ale na mnoho věcí nezbývá čas. Možná je na čase vedle studiua karate a juda pokračovat ve studiu Ji-Jitsu. Je potřeba oživit dávno zapomenuté věci a procičit je a udržovat v povědomí a akce schopnosti!

Docker meetup, 15.10.2015

Prvního setkání dockeristů jsem se nezúčastnil protože jsem dal přednost uličníkům ze světa Wohknous, kteří povídali cosi o návrhových vzorech. Ale měl jsem tenkrát jít přímo na Docker a vykašlat se na Wokeňáky. Udělal bych lépe, protože tady se mé obzory rozšířily a otevřili naprosto skvostným směrem.

Předně jsem pochopil to jak Docker vlastně funguje a o co se jedná. Všechno ostatní bylo podružné. Navštívil jsem poprvé v životě brněnský ImpactHUB a dolehla na mě je otevřená atomsféra a prostory přímo uzpůsobené pro inspiraci, tvorbu a tavení myšlenek a vizí do reálného světa. Měl jsem možnost vidět mnoho lidí, kteří se točí kolem Docekru a spoustu lidí z firmy RedHat. Opět musím přemýšlet nad tím, zda-li jsem na správném místě a zda-li není třeba čas na změnu své pracovní pozice.

Pro nadcházející období musím prozkoumat zdrojové kódy pro Docker a dozvědět se o této technologii něco detailnějšího. Jen to, že je napsaná v jazyce Go je svým způsobem velmi závažné a důležité, stejně jako skutečnost, že je tato technologie k dispozici i se zdrojovým kódem.

ActiveMQ Artemis – Messaging for the Entreprise an IoT

Lidé z Czech JBoss v Brně zorganizovali v prostorách Fakulty Informatiky Masarykovy Univerzity setkání a povídání na téma Java messaging broker. Byl představen nový projekt Artemis, který je členem projektů Apache ActiveMQ. Jedná se o projekt, který představuje novou generaci klientů pro messaging od Apache Software Fundation. Tento projekt, který slouží jako základ pro infrastrukturu k zasílání zpráv v prostředí založených na cloud (cloud-based) a Internet of Thinks.

Během tohoto setkání popsal Jeff Mesnil všechny protokoly, které Artemis podporuje (OpenWire, AMQP, MQTT, Stomp, Legacy HornetQ) a jejich rozdíl a využití. Vůbec jsem nechápal o čem je řeč, ale ve chvíli kdy pustil server a broker vyslal zprávu robotu otočit se vlevo a ta hračka co měl na stole z lega a co vypadalo jako transformer se otočila vlevo bylo rázem všechno zcela jasné. Pak už jen příkaz v pravo, vpřed a stop. Ještě ta věcička měla čidlo na měření vzdálenosti a ukazoval jak je zásílána zpráva od tohoto zařízení směrem na server. Bylo to úžasné.

Drobné poznámky:

  • O messagingu napsal Jeff Mesnil i knihu, kterou vydalo nakladatelství O’REILLY.
  • messaging and Itegration Patterns server
  • Scala
  • Podívat se na protokol agnostic
  • Artemis je subprojekt z HornetQ, který he RedHat based
  • You can always tweak banch marks
  • Opět zaznělo Kubernates, ale nevím v jakém kontextu
  • OpenWire jako messaging protocol. ActiveMQ jej nativně používá. AMQP jako enterprise messaging je nový messaging model.
  • Out Of Topic Notice: Míra zapojení svého úhlu pohledu na technologie je různá
  • STOMP text based and no messaging models (stomp.github.io)
  • Zasílání zpráv mezi aplikacemi např. Java vs. Python
  • MQTOP „IoT Messaging mqtt.org
  • WilFly Java Application Server
  • Měl artemis broker, MQTT klienta a wildfly applikační server otevřený
  • mvn wildfly:deploy
  • mosquitto_pub -h host -p číslo portu -t textová zpráva
  • Apache Kavka
  • Implementace Artemis do PaaS architektury
  • # apache_activemq

activemq.apache.org (#apache-activemq), stomp.github.io, wildfly.orgmqtt.org

Pokus o 5c+ a modrá 5a s odřeným šosem

Bylo to velmi zajímavé a docela těžké. Vlastně to byl takový pokus na rybu a zůstala nepřelezená červená 5c+. Ale to vůbec nevadí. Tak snad příště. Je motivace a je tu cesta, která, čeká na své vylezení. Je co dělat!

Na úplný závěr jsem lezl jednoduchou žlutou 4c, ale vůbec jsem ji už nevylezl. Spadl jsem na to a to parťák asi nečekal. Osma se mu rozjela jako šinkanze a já jsem se valil dolů jako meteór. Prolétával jsem jednotlivé výškové tábory s jištěním a skončil hned u toho prvního cirka dva metry nad zemí. Byl to dlouhý asi tak 7 metrů vysoký slet. Příště si vezmu nejspíš padák. Možná bude lepší opustit od jištění s osmu. Uvidíme. Je třeba mít jističe, který bude počítat s tím, že spadnout se může kdykoliv.

Dokonce jsem se vrhl do převislé 5a cesty modré. Hastrman Tatrman ze mě sice byl i s odřenýma oslíma ušima, protože jsem do toho zapojil i spáru, ale se zapojením velkého brekeké jsem skončil až nahoře. Uvidím, jestli to příště vůbec vylezu a pokud ano, tak s jakou elegancí, pakliže vůbec nějakou.

Do dalšího lezení zbývá jen trénovat, odpočívat, sekat latinu a prostě a jednoduše makat. Bude to všechno stát sádlo.

 

Překližka z kraje podzimu

Venku už se začíná rozbíhat podzim. Je krásné babí léto, občas sprchne a občas svítí slunce a do toho pěkně fouká. Prostě ideální lezecké počasí. Ovšem občas se to všechno sejde tak, že si jeden chce odpočinout od přírody a pořádně si máknout na překližce. Přesně toto byl i příklad dnešního lezení, které mohu považovat za zahájení překližkové lezecké sezóny. Podzim a zima se nás ptá co jsme všechno dělali přes léto a jaro.. Odpověď je jasná, – flákaly jsme se. V těch hicech co byly se dalo jen odpočívat..

Na stěnku sjela Danka, která lezla snad po roce. Je třeba ji pochválit, protože všechno pěkně vybojovala. Nic nebylo zadara.. Ačkoliv jsme lezli maximálně 4a, 4c a 5a tak to stačilo. Bylo to výživné. Hlavně pak na závěr ty cesty Stráníka.. opravdu jsem už nemohl, klouzalo to a každé cvaknutí jištění bylo tak na hranici. Nevěděl jsem jestli to dám anebo sletím.. jen jsem doufal a věřil tomu, že to dám. Nebyl čas myslet na něco jiného. Jen se jeden škrabal nahoru jak jen to šlo.

Lidí na překližce bylo málo, není divu. Byl celkem obstojný krásný podzimní den. Vlastně stromy se teprve začínají zbarvovat a listí padat..

Nejdříve jsem si říkal, že nikam nepojedu. Ztratil jsem totiž permanentku, ale zkusil jsem se zeptat při placení, jestli tam náhodou nemají nějaké ztráty a nálezy. K mému velkému úžasu tam byla. To byla naprostá bomba! Permanentka, kterou kdokoliv mohl vzít a vypotřebovat tam byla celé jaro a léto a čekala tam na mě. Klobouk dolů a s helmu nahoru!